LuxBlog - aktualizováno 29.6.
Napsal(a) Yetti dne 03.06.2008, rubrika Archiv, přečteno 884x
29.6.

Zdravím z Lucemburku! Mezi praním a výletem do města jsem konečně našel chvíli čas něco napsat. Předsevzetí psát aspoň jednou týdně je totam. Ale třeba se to příště povede.

Když jsem psal poslední blog, tak to už se tu na mě byla podívat máma. Ve čtvrtek a v pátek jsme prošli Lucemburk, moc jsme toho nenachodili a o to víc vypili.

V sobotu jsme si udělali krátký výlet do Trevíru - to je v Německu. Jsou tam římské památky a vůbec je to tam hezké. By člověk netušil, jaký labyrint se skrývá pod místními římskými lázněmi. No dovedete si představit, že půjdete do lázní a zabloudíte ve změti úzkých podzemních chodbiček? No Římanům se to klidně stát mohlo... A v Trevítu je mimo jiné levno, tak o čtvrtinu nižší ceny v hospodě než v Luxu. Obědové menu v sobotu přijde na 12 Eur, což už se dá přežít.

Večer jsme zašli s celou bandou do naší oblíbené portugalské hospody a udělali jim tam poměrně nevídanou útratu :) Jen Standa chlastal málo, měl o pivo míň něž máma, která se krotila :) Honza zase vyrukoval se svojí pražskou rétorikou, tentokrát měl blbý poznámky na Nightwishe. Byl v menšině, ale o to vehementněji svoje kecy prosazoval.

Neděla byla poměrně náročná, teda hlavně začátek. Vyhrabat se z postele a dojít na vlak do Bruselu byl pro oba docela problém. Ale nakonec jsme stihli oběd, krátkou procházku po městě a zmoknout u Atomia. Tak sem se zas nekouk dovnitř. Ale jen počkej, atome, já zas přijedu.

Potom už jsme vyrazili na letiště a všechno šlo poměrně hladce. Máma byla doma skoro dřív než já, ty vlaky v Belgii sou strašně pomalý. Když jsem vystoupil v Luxu, byli všude Portugalci s vlajkama, dokonce zablokovali dopravu (a díky tomu mi neujel autobus). Asi nemělo moc smysl ptát se, jak dopadnul zápas ČR-Porugalsko...

Ještě musím napsat jednu větu o Standovi, ten mě teda nebude mít rád. V pátek Standa uznal, že Polka se chová divně, že mi ji možná doporučovat neměl. A v pondělí dokonce prohlásil, že není vůbec hezká. Vítězství, jaj :)

V týdnu se toho zas moc nedělo, v práci práce, po práci pivo a fotbal. Jen jsme zjistili, že nikdy člověk nemá věřit Portugalci, co tvrdí, že mluví anglicky. Nemluví. Zná pár frází, ale určitě Vám rozumět nebude. Třeba když sme pili u Portugalců den před zápasem proti Turecku, tak jsme se domlouval, že na jedné ze tří televizí nám pustí naše. Nepustili a ještě se divili, co že to po nich chceme za blbost. Tak jsme ten výbuch viděli u Radka na pokoji.

Ještě se mnou druhej den jeden Anglán zkoušel o tom mači diskutovat, tak sem mu povidal, že není moc o čem, protože když golman pouští takovýhle góly, tak prohrajeme i se San Marinem. A on na mě s těžkym despektem - no jo, obviňuj golmana. Ne že bych něco proti Čechovi měl nebo ho chtěl za něco obviňovat, ale gól na 2-2 byl jeho, to je holej fakt, a zápas to silně ovlivnilo.

Víken se blížil, kluci měli letenky a já se těšil na první setkání s opěvovanou Deutsche Bahn. Jel jsem o vlak dřív, abych si stihnul prohlídnout Bonn a Kolín nad Rýnem. Cesta se vlekla jako v Belgii, ale za oknem bylo nádherné údolí Mosely, všude vinice, sluncem zalité kopečky čas od času rušené karavanparkem. A po celé délce údolí cyklostezka. Pokud máte rádi kolo a víno, tak tu je tip na týdenní dovolenou. Za Koblenzem (jak to řeknete česky? napadá mě Kobylnice :) už to tak malebné nebylo, ale zase to jelo rychle a v Bonnu jsme byli za chvilku. Překvapivě tam toho moc není. Mají tam hezkou katedrálu, poštu a rodný domek Ludwiga van Beethovena. Konal se tam nějaký festival křesťanských písní, před katedrálou bylo kamion-pódium a na něm dvě děvčata zpívající Bohu. A na schodech radnice zas dětský sbor.

No to v Kolíně se mi líbilo o dost víc. Dělají tam svoje speciální svrchně kvašené pivo - Kölsch (to je druh piva, něco jako Pils), na každém rohu malý pivovárek, ty větší zase mají všude hospody. Točí to do dvoudeckových skleniček, prý aby to bylo čerstvé. A na čerstvost opravdu dbají - číšník přiběhne se speciálním tácem (jsou v něm dirky - držáky na skleničky - a drží se nahoře, ne zespoda), pivo si člověk neobjednává, jen si číšníka odchytí když chce. V jedné z hospod měli dokonce tak poctivého zaměstnance, že když dvoudecáka neudal, zaběhnul s ním za roh a vyexoval ho. Čerstvost nade vše :)

Ale jsou tam nejen hospody s Kolínským pivem, narazil jsem i na hospodu U Švejka, kde čepovali Plzeň a Budvar. Něco mi říká, že ti Kolíňáci o pivu leccos vědí :)

Když už jsem měl centrum proběhnutý (pravda, moc práce to nedalo), seděl jsem si na nábřeží na zahrádce s Kölschem a říkal si, co já tady budu ty dvě hodiny dělat. Ale v tu chvíli jsem uviděl naprosto dokonalý vozítko. Podvozek od auta, vepředu sud, po celé délce podvozku bar s pípou. okolo baru cyklistická sedátka a šlapadla. Před sedátkem držák na pivo a všichni pasažéři poctivě šlapali. Tak jsem dopil pivo a běžel se podívat na zaparkované vozítko. Zkusil jsem, jestli mě nesvezou. Prý soukromá párty, ale chlapi povídali, že maj jednoho fleka volnýho, tak ať sedám :) Skladba byla taky zajímavá. V den zápasu Chorvatska s Tureckem byli na beerbajku Turci, Chorvat, Němci a moje maličkost. Prostě jasnej důkaz, že fotbal je fotbal a kdo to bere jinak, je debil. A akce to byla parádní. Jezdili jsme po městě a způsobovali všeobecné pozdvižení.

Pak už jsem musel na vlak, který do Prahy přijel se třema hodinama zpoždění a ještě na hranicích nabral tak blbýho průvodčího, že jsem musel zanechat památku v knize přání a stížností.

Na cestě zpátky do Luxu mě zase vypekly dráhy. Nejenže měl vlak hodinu sekeru, ale rozhodli, že nebude stavět v Kolíně. A co víc, nic nám neřekli, až pár minut před Dortmundem, kde jsme měli vystoupit. A že by řekli, jak se do toho Kolína máme dostat, to už bych chtěl asi opravdu moc. Skočil jsem do ICE směr Frankfurt a doufal. I to ICE nabíralo v každé zastávce 2 minuty zpoždění. To fakt nechápu. Nejenže staví po 20 km, ale ještě jen te jízdní řád udělanej tak blbě, že ho ani takhle moderní vlak nestíhá. Ale vlak do Luxu jsem nakonec těsně chytil, už asi nikoho nepřekvapí, že po cestě nabral půl hodiny...

Ve čtvrtek jsme měli večírek na povzbuzení morálky nebo jak tomu říkali. Prostě naše oddělení makalo posledních pár měsíců víc, než bylo zdrávo, tak se vedení rozhodlo to lidem trochu zpříjemnit. Poprvý za svůj pobyt jsem ocenil, že tam jsou Angláni. Žabáci totiž mluvili po žabožroutsku a že by se namáhali na oficiální pracovní akci přepnout do angličtiny, o tom nemohla být ani řeč. Maximálně mi poradili, že bych se měl naučit francouzsky. Tůdle! Oficiální jazyk je angličtina, taky jim necpu češtinu... Ale s Anglánama jsme výborně pokecali, koukli, jak Španělé nasázeli Rusákům tři banány a popili pár piv. Nejlíp jsem pokecal ale s jednim Holanďanem, halt lidi z menších zemí najsou takový omezenci. Jeden anglán tam třeba tvrdil, že Plzeň je hnusný pivo a že anglická kuchyně je nejlepší. Tenhle Holanďan měl o naší malé zemičce takové znalosti, že by se za ně leckterý domorodec nemusel stydět...

Tak zas někdy, hlavně nahraju fotky, jen co se k nim dostanu, mám je doma :(

--------------------------------------------------

12.6.

Zdravím z Lucemburku! Tak už jsem tady přes týden a pořád se něco děje. Skoro ani nestíhám psár blog. Ale na druhou stranu to ukazuje, že tu není nuda. Minulý blog byl do úterka, tak začnu středou minulého týdne. Teda hlavně proto, abych si vzpomněl, co že se to vlastně dělo.

Středa až pátek

V práci nám začalo školení, t.j. ráno jsme naběhli do místnosti v druhé budově a strávili tam celý den. Bylo to o tom, co tadyta banka vlastně dělá. A bylo to moc zajímavý. Do blogu to nepatří, ale někdy v hospodě se mě třeba zeptejte :) Nejzajímavější tam byl lektor, a to i přes hojnou účast hezkých slečínek z druhé budovy (v té naší skoro nejsou). To byl kolík, co se jentak nevidí. Bývalý reprezentant Luxu v ragby a chvílema nám o něm i povídal - postavou odpovídá zařazení obránce - takovej ranař, před kterým když nezdrhnete, tak máte problém.

Večer nás pozval kolega na "vyjídání ledničky", klasicky to nejdřív vypadalo, že nás tam bude tolik, že se k němu ani nevejdeme, ale nakonec jsme tam kromě něj byli Standa a já... Standa měl monotematický večer. Zalíbila se mu jedna slečínka z kurzu ("Polka") a jelikož sám má přítelkyni, tak se mě snažil přesvědčit, že se s ní mám zkusit blíž seznámit. Statečně jsem se bránil :) ale množství variací, které Standa ten večer vymyslel, aby téma sklouzlo zpátky k Polce, bylo unikátní. Mezitím nám Petr udělal výborné palačinky (salám, rajče, mozzarella) a servíroval archivní francouzské víno. Prostě zas jeden podařený večer.

Mě teda v kurzu zaujala jiná slečínka, sice taky moc nestojim o příliš blízké seznámení, ale na pivko zajdu rád, je s ní docela sranda. Je z východního Německa, a tak má na spoustu věcí podobnej pohled jako my.

Ve čtvrtek večer jsem se šel podívat do bridžového klubu. Jen smolně hráli nějaký turnaj, a tak jsem si nemoh zahrát. vypadá to tam příjemně, jen lidí tam je na 4 stoly, a tak je to trochu komorní. Těch pár partií, co jsem viděl, nevykazovalo nějakou vysokou úroveň. Ze čtyř rozdání byly dvě licitační havárky (3D-5, 4H na 5 trumfů když tam sou 4S ložený), šťouchnutá manš a čásťák na 4. stupni... Ale sposta hráčů se tam označuje úrovní "international" :)

Víkend

V sobotu byl dlouho očekávaný firemní turnaj ve fotbale. Z Prahy se přikulilo nejpočetnější družstvo a navzdory svojí kvalitě (hrál jsem, kapišto) se umístilo 6. z 12, což je hodně dobrý. Kvalita turnaje byla opravdu docela vysoká a ve třech zápasech jsme si viditelně ani neškrtli. Ale nutno podotknout, že obrannou fázi jsme měli parádní, a tak jsme moc gólů nedostávali. Ještě jsme koukli na velké obrazovce na naše utkání se Švýcarama a udělali hluk - u fotbalu se to snad odpouští :) no, na hru se zas moc koukat nedalo, ale gól potěšil. Navíc jsme zahraniční kolegy naučili Češi do toho, byla sranda sledovat, jak tenhle pokřik křičí Belgičan, Rus a Španěl. Fotky z fotbalu.

V neděli jsme vyrazili se Standou do Belgie, zajeli jsme se podívat do Arlonu a do Namuru, ochutnat místní pivo a prohlídnout památky. Namur je o hodně větší a živější, hlavní atrakce je citadela s letním zámečkem, ve kterém je v současnosti hospoda. Fotky jsou tady.

Další super věc v Belgii (kromě piva) jsou vafle. Originální teplá vafle s čokoládou je neskutečně dobrá, doma jsem nikdy nic takovýho neměl, i když spousta věcí se tímhle jménem označuje. Však to říkám pořád, věci si má člověk vyzkoušet tam, kde je vymysleli. No řekněte, jeli byste na svíčkovou a Plzeň do Německa?

Ježdění vlakem v Belgii je nejen pohodlné a rychlé, ale taky levné. Mají takovou jízdenku, která stojí 71 EUR a platí na 10 vnitrostátních jízd odkudkoli kamkoli v Belgii. Na delší trasy naprosto super. Platí rok a vypisuje se podobně jako kilometrická banka u nás. Blbý je, že se nedá vypsat na hranice, což znamená, že největší pálku člověk zaplatí za těch pár kilometrů z poslední stanice v Lucembursku do první stanice v Belgii.

A zase práce

Tentokrát už ne školení, ale opravdu práce. A zrovna když bylo venku tak hezky. V pondělí večer dorazili dva kolegové, Honza a Radek, a já jsem je trochu poinformoval, jak to tu chodí, pro Honzu jsme zajeli i Punťou na letiště. A jelikož nás tu je už dost, srazili jsme se v úterý večer u mě a vypili druhý soudek. Taky jsme trochu hráli bridž, půjde to, kluci jsou docela chápaví. Zatím se jeví jako asi nejlepší skupina, co jsem kdy učil. Snad je to nepřejde :)

Co mě ale naštvalo je, že uklízečka na ubytovně mi vyhodila soudek. Sice prázdnej, ale přeci jen stál tři stovky. Asi budu muset úklidovou službu trochu usměrnit, že jako co není v koši nebo vedle, se nevyhazuje. Protože maj tendenci mi můj chaos v pokoji vylepšovat, bo si myslí, že tam mam nepořádek. Ženský, grr.

Ve středu jsem utek z práce a jel vyzvednout mámu na letiště do Bruselu. Šlo to překvapivě hladce, přijel jsem zrovna ve chvíli, kdy vycházela z prostoru pro odbavení. Přestupovali jsme v centru a zastavili jsme se na Grand place. Je opravdu krásné. Sedli jsme si na zahrádku a dali Kwaka, místní slavné pivo. Podávají ho v baňkách na dřevěném držáku a tohle pivo Belgičani opravdu umí - je to tmavý speciál. Zatím je to to nejlepší, co jsem tady měl.

Dneska pokračuje čekání na Godota - pořád není nikdo, kdo by poradil nebo zadal práci. Tak aspoň píšu blog. A zkazilo se počasí, ale stejně asi půjdeme na prohlídku Lucemburku. Teda, jak koukám, prší už zase docela silně. Se nedivim, že Angláni se tu cítí jako doma. Tak si to v Čechách užívejte :)

--------------------------------------------------
4.6.

Zdravím z Lucemburku. Už jsem tady skoro 48 hodin a pomalu sbírám dojmy. Tady jsou některé z nich.

Na cestě

Do Lucemburska jsem se rozhodnul jet autem, hlavně kvůli kupě věcí, které jsem si chtěl na místo dovězt, abych tu měl aspoň trochu pocit domova. A z tohohle rozhodnutí se stala jedna z nejtěžších nedělí, které jsem kdy zažil. Už při zastávce v Plzni se mi začly klepat ruce z vibrací na volantu (na to se dá zvyknout) a Punťa chystal další ze svých kousků. Tentokrát, v den, kdy byly teploty okolo 30 stupňů, se rozhodnul odstavit klimatizaci. Pravda, trochu fungovala, ale efekt to moc nemělo.

Cesta po Německu mě překvapila hned v několika směrech. První je disciplinovanost řidičů. Když je rychlost omezena na 120, tak se jede 120. Nikdo na nikoho netroubí proto, že na tu horní mez zpomalil - je to totiž normální. Další překvapení už se mi tolik nelíbilo - Němci se na dálnici moc netrápí používáním blinkrů při přejíždění z pruhu do pruhu. Když není široko daleko nikdo, tak bych jim to odpustil, ale když mi jeden vjel přímo před nos, tak už jsem se neubránil použití klaksonu...

Cestu jsem dojížděl s mžitkama před očima a opravdu jsem se těšil, až budu na místě. V Lucemburku jsem se otáčel jen dvakrát, a poprvý to ani nebyla moje chyba, ale uzavírka... a podruhý jsem o 100 metrů přejel. Říkám si, že to je docela úspěch. Bez zácpy 11 hodin, 900 km (v Plzni byla ta přestávka trochu delší...), Německo skoro na jednu nádrž a zapomenutá termoska na odpočívadle.

V hotelu

Kolega, který lítá letadlem, má přízemní apartmán s vchodem z ulice, u kterého jde zaparkovat. Já, s plným autem věcí, jsem dostal samozřejmě druhé patro. Tak už to chodí. Pod střechou, pere do něj slunce, ale aspoň je záchod oddělen od obytné části (kolegové varovali, že to není pravidlo). Cca 3x4 metry, snížený strop, kuchyňka ve formě el. vařiče ETA, chybí varná konvice. Když jsem na to upozornil paní domácí, tak jen lakonicky odpověděla, že voda se dá přece uvařit i v kávovaru. Očividně to nezkoušela, čaj s kávovu příchutí fakt nic moc.

Zdá se, že jedinou výhodou tohohle pokoje je lednička - je docela velká. Tedy, abych byl přesný, je dost velká na to, aby se tam vešly oba 5l soudky a ještě pár lahváčů, co jsem si dovez z domu.

V práci

Do práce jsem dorazil chvíli před devátou, pěšky to je asi 10 minut do mírného kopečka, míň než jsem čekal. Kolegové říkali 25 minut do krpálu, asi si chtěli najít výmluvu, proč si celý pobyt vozili zadek v autobuse. Lidi tady vykazují naprosto jasné znaky frankofonní země. Bez výstrahy francouzsky, i když vědí, že nerozumim. I v práci. Dobrý den je prostě bonžůr, i kdybych mluvil jakkoli...

Jinak práce je jako v čechách, teda až na tlupu blbých poznámek plných anglánů. No jo, zrušili jim pobočku v Londýně a otevřeli v Praze... celkem jim rozumim, ale kopat si kvůli tomu do mě jen proto, že sem Čech, no nevim.

Je tu levná jídelna a docela dobře vaří, jen porce nic moc. Ale zas za 4-5 Eur, což je na Lucemburk hodně dobrá cena. Kafíčko i čaj máme hned za rohem. Jinak vesměs pohoda, lidi ochotní poradit, až na francouzskou výslovnost i plynně anglicky.

V Lucemburku

Hned po práci jsme se se Standou (kolega, nastoupil se mnou, v blogu se vyskytne asi víckrát) vydali zařídit internet. Žádný obchod, prostě jen stánek v obchodním centru. Moc lidí, málo personálu, asi čtvrt hodiny jsme museli čekat a za náma se vytvořila poměrně slušná fronta. Tak sem mu ukázal svůj GPRS modem a že bych chtěl net. Tak technicky to prý nejspíš půjde. Tak povidám, ať napíše smlouvu, dal jsem mu pas a kreditku. Nestačilo. Prý musim mít oficiální potvrzení, že bydlim na svojí adrese. Hodně divnej požadavek. Ale když mi řek, že mu stačí třeba výpis z účtu nebo výplatní páska, tak mi bylo hned jasný, kolik uhodilo. Když jsem dneska ráno zkusil konkurenci, tak ty si řekli rovnou o výplatnici. A pak že u nás máme buzeraci.

No, s nepočízenou jsme se vydali na ubikaci, vytáhli ještě jednoho kolegu, jako že díme jedno pivo. Hehe, že na tohle ještě dneska někdo naletí :) Samozřejmě jsme narazili soudek a ten v rytmu punku padnul za vlast. Ale co, ještě jeden tam je. Pak jsme ještě vytáhli do centra ztropit výtržnost a zbaštit kebáb u kurda. Docela se divil, že víme, kde je Kurdistán. Říkal, že mu tam chodí hodně čechů, což jsme zjistili záhy, když nás někdo česky pozdravil.

Jinak to tu půjde, už jsem nakontaktoval i bridžovej klub. Ale o tom zas někdy příště...
Bez komentářů